Zdar,
vítám Tě u dalšího článku (video připravujeme) , který navazuje na předchozí díl.
Po zakoupení lístku jsem už chtěl jediné. Najít místo, kde si můžu konečně v klidu sednout a najíst se. Nakonec jsem našel volnou lavičku, vedle které si zrovna skupinka černochů vážila kufry. Vytáhl jsem balený sýr, jablko a balíček piškotů (post-workout 2). Přes Booking jsem našel hotel, který nebyl daleko, a v kterém jsem si rezervoval pokoj.
Jako dopravní prostředek jsem použil takový ten jednopatrový autobus, který je pro Londýn typický, a který bych nebýt mého zmeškaného letu, znal jen z videí.
Cestou na hotel jsem měl možnost poznat Londýn z trochu jiné stránky. Většina domů byla čistá, vzduch čerstvý, bylo akorát po dešti, a všude byla dokonale upravená tráva, která vypadala dost odlišně, oproti té, na které jsme zvyklý u nás. Na stranu druhou domky, aspoň na můj vkus, byly dost naplácené u sebe, a já si poprvé, ale né naposled říkal, jak jsem rád, že bydlím v Praze.
Po příjezdu na hotel, jehož businessový koncept mě dost zaujal, jsem se konečně dostal na pokoj, který byl fantasticky vybavený (malý pokoj, luxusní postel, kuchyň, společná koupelna) , se začalo vše otáčet k lepšímu. Večer jsem sice musel ještě vyřídit řadu věcí, iPhone úplně vybitý a jediná naděje byla v elektrické redukci, kterou jsem naštětí úspěšně zapojil s obavou, že skončí jako všechny další rozbité věci, u kterých musíš “jen trochu přitlačit” ..haha.. Všechno jsem nakonec zařídil a mohl se konečně vyspat.
Ráno (čtvrtek 3.5.) jsem, poučený z minulého dne, vstal brzy a vyrazil na letiště už kolem 7:00 tak, abych v případě jakýchkoli nesrovnalostí měl čas vše v klidu zařídit. Prošel jsem kontrolou, která je v případě letů mimo EU výrazně delší, a dostal se k požadovanému gatu cca s hodinovým předstihem.
V letadle do LA jsem seděl ob sedačku s Lelou, podobně starou Angličankou pocházející z Kypru, s kterou jsme celkem dobře pokecali, a ačkoli jsem seděl v sedadle nejblíž uličky, místa jsem měl docela dost, což během letu, který trvá přes 10h, dost oceníš.
Cesta byla pohodová. O zábavu se postaraly mírné turbolence, zápas Arsenal vs. Valencia, řada filmů, které byly k dispozici, (Forrest Gump, Patriot, Free Solo, La La Land) jídlo a pití, které mi moc chutnalo. Samozřejmě jsem ale využil IIFYM a do USA přijel kupodivu o dost vysekanější, než když jsem odjížděl z Prahy – asi to čtvrteční běhání na letišti, změna časových pásem apod.. haha..
V pátek 4.5. někdy kolem 14:00, 23:00 našeho času, jsem konečně dorazil do USA. Ihned po příjezdu jsem si doplnil vodu, dal protein, sehnal Uber, potkal další nové tváře, a najednou se ocitl v Los Angeles.
První dojmy ještě z auta byly vzrušující: Krásné počasí, pozitivní lidé, obří silnice, velké budovy – prakticky tak, jak jsem si to představoval obohacené o určitou čerstvost vzduchu, která se zdůrazňovala společně s tím, jak jsme se blížili k oceánu.
Po přijezdu na pokoj jsem dojedl zbytky jídla z letadla a dal se na kus řeči s paní domácí – Melodie, která mi ihned vysvětlila, kde vše najdu, a já tak mohl vyrazit do místa, do kterého jsem se tak těšil – Golds Gym. (Více o Golds Gym a o tom, jak jsem potkal Shawna Rhodena – článek, video připravujeme)
Cesta do Golds Gym netrvala ani pět minut, koupil jsem si permici a vstoupil do největší posilovny, v které jsem kdy byl.
Ať to zní jakkoli, tak se mi při prvním stisku železa vrátil ten pocit… Nezáleželo na tom, že jsem na druhé straně světa, bylo úplně jedno, že tu nikoho neznám, a že většina lidí mluví anglicky. Jediné co jsem v tu chvíli cítil a s jistotou věděl bylo, že tady jsem doma. Byl to podobný pocit, jako když máš dobrého kamaráda, nebo člena rodiny, o kterém víš, že tě podrží, ať už je situace jakákoli, a že právě díky němu cítíš domov a přijetí, to pro mě v danou chvíli byla možnost trénovat. Tenhle pocit mě ještě víc naplnil vděčností za to, že se živím, čím se živím a jak si užívám, i když ne vždycky haha.. , že si můžu zatrénovat.
Další dny v Golds Gym mě jen utvrdili v tom, jak skvělé je, když máš nějakou zálibu, nebo profesi, při které můžeš poznávat nové lidi. Nebudu to zde rozepisovat, ale za 11 tréninků, co jsem v Golds Gym odtrénoval, bylo jednoznačně víc těch, kdy jsem se i na delší dobu s někým zastavil, pokecal, případně vyměnil kontakt. Dál se ke Golds Gym vracet nebudu, protože jsem v ní trénoval každý den ráno, či dopoledne bez vyjímky podle toho, jak se konkrétní den vyvíjel.
První trénink, který jsem zde odtrénoval, se skládal převážně z vícekloubových cviků, které jsem ale cvičil s o něco nižší intenzitou (menší váhy, více opakování) tak, abych snížil potenciální riziko zranění, které je při časovém posunu a celkové zvýšené míře stresu pochopitelně vyšší.
(Více o tom, jak trénovat a jíst na dovolené, abys nepřibral/a a dovolenou si užil/a v článku a videu)
Po tréninku jsem přišel domů, kde jsem neměl jídlo. Jediné co mi zbylo, byl protein (micelární kasein) a zbytky cerálií, co mi dala Melodie při příjezdu s tím, že ona je nejí, což mě zachránilo před hladovou nocí, nebo nutností ještě něco kupovat a já se tak mohl najíst a jít spát.
Pokračování přístě (článek, video připravujeme)
